HSV 1+2 Avidita IgG

Vyšetření je indikováno při podezření na infekci virem Herpes simplex u gravidních žen, u nemocných se stomatitidou, encefalitidou. . Herpes simplex virus se vyskytuje ve dvou typech (HSV-1 a HSV-2), patří do skupiny herpetických virů. Oba typy virů mají společné antigeny a reagují zkříženě v sérologických testech. Oba typy virů vyvolávají u lidí infekční onemocnění, jehož závažnost je od projevů nachlazení až po encefalitidu. HSV typ 1 (HSV-1) obvykle infikuje sliznice očí, úst a přechody ze sliznice na pokožku, a také je příčinou sporadické encefalitidy u dospělých. HSV typ 2 (HSV-2) je obvykle spojen s lézemi sliznic pohlavních orgánů: genitální herpes patří nyní mezi nejčastější sexuálně přenášená onemocnění. Spojení mezi místem infekce a typem HSV není samozřejmě výhradní. Pokud již došlo k infekci, virus přetrvává v latentní formě v senzorických gangliích, z nichž se může uvolňovat a způsobovat tak periodickou reinfekci. Toto je vyvoláváno celou řadou stimulů, přičemž reinfekce se může (ale také nemusí) projevit jako klinické onemocnění. U jedinců s poruchami imunitního systému je větší pravděpodobnost četnějších výskytů reinfekce HSV. Toto naznačuje, že hladina sérových protilátek a specifická buněčná imunita by mohly přispívat k uzdravení. U těhotných žen, které mají genitální herpes, je pravděpodobnost potratu nebo předčasného porodu dvakrát až třikrát větší než u zdravých žen. Aktivní vylučování viru do genitálního sekretu těhotných žen může vyvolat vážnou HSV infekci u novorozenců v průběhu porodu, když procházejí genitálním traktem. Odhaduje se, že tak může být postiženo 40% až 60% novorozenců. To je také příčinou jejich vysoké úmrtnosti u neléčených případů. Nebezpečná je primoinfekce v těhotenství, jak pro matku, tak pro fetus. Virus je přenášen transplacentárně a způsobuje fetální infekci, která může mít fatální následky: - potrat nebo narození mrtvého plodu (po 28. týdnu), - předčasný porod, intrauterinní odumření plodu, kongenitální defekty - u živých dětí na kůži samostatné vezikuly až buly - chorioretinitida, mikrocefalie, intrakraniální kalcifikace, hepatosplenomegalie - neurologické známky postižení CNS většinou se špatnou prognózou Perinatální infekce probíhá jako: - lokalizovaná mukokutánní forma s postižením kůže, očí a sliznice dutiny ústní – mortalita 0–10 % – SEM disease (skin, eye, mucous membranes disease) - postižení centrálního nervového systému (CNS) probíhá jako encefalitida s lokálními projevy nebo bez nich – 30–40% mortalita - diseminovaná multiorgánová infekce s rozvojem „sepsis-like“ syndromu – dochází k postižení jater, plic, nadledvinek s nebo bez CNS postižení, mortalita 70–80 %. Ve věku 5 let 35% dětí má protilátky proti HSV-1 a 80% dospělých ve věku 25 let má specifické anti-HSV-1 protilátky. I když HSV-1 a HSV-2 sdílejí společné antigenní determinanty, mohou protilátky proti jednomu typu zkříženě reagovat s druhým typem. Opakující se infekce se často objevují u obou typů bez ohledu na přítomnost cirkulujících protilátek. Rychlá a přesná diagnóza HSV infekce je nezbytná, aby bylo možno ihned začít se specifickou antivirovou chemoterapií a tak potlačit další rozvoj virové infekce. Primární infekce je vždy spojena s časnou produkcí specifických protilátek třídy IgM. Jsou detekovatelné už 1 týden po infekci a přetrvávají po dobu asi 6 týdnů. Signifikantní vzestup hladiny IgG je zaznamenáván při vyšetření párových sér jak u primárních, tak i u rekurentních infekcí. Specifické IgG protilátky se objevují 2 až 3 týdny po primární infekci, ale mohou se objevit i za několik měsíců. Po infekci přetrvávají IgG protilátky celoživotně. Pomocí sérologického testování protilátek ve třídách IgG a IgM je možné určit aktivní infekci (pozitivita IgM) a odlišit primoinfekci (IgM+, IgG-) a stanovením avidity IgG protilátek odlišit primoinfekci od reaktivace (IgM+, IgG+). Avidita protilátek vyjadřuje pevnost vazby mezi antigenem a protilátkou. Při primární infekci se tvoří nejprve protilátky s nízkou aviditou. V průběhu infekce imunitní odpověď organismu vyzrává a avidita protilátek narůstá. V latentní fázi onemocnění jsou protilátky vysoce avidní a při sekundární infekci nebo reaktivaci produkují paměťové B-buňky ihned IgG protilátky s vysokou aviditou. Stanovení avidity protilátek IgG umožňuje přesnější určení fáze nákazy a je vhodným doplněním sérologické diagnostiky.

%

jednou týdně

není statimové vyšetření

do týdne

není statimové vyšetření

Dle typu materiálu pro laboratorní stanovení – kapitola C6.1. – Odběr
materiálu Laboratorní příručky

venózní krev

5 ml

sérum

230 µl

1 den

1 den

5 dnů

neuvádí se

Neuvádí se

Neuvedeno

Neuvedeno

​Diagnózu infekčního onemocnění nelze stanovit na základě jediného výsledku. K přesnému určení diagnózy by měl být brán v úvahu i klinický nález a další diagnostické postupy.​

Hodnocení avidity %:

45 vysoká latentní infekce, reaktivace latentní infekce nebo reinfekce (při současném průkazu protilátek IgM)Výsledky testu se udávají kvalitativně jako pozitivní nebo negativní na přítomnost protilátek HSV IgG. 

Vzorky bakteriálně kontaminované, tepelné inaktivované, hemolytické nebo chylózní a antikoagulanty obsažené v plazmě (s výjimkou citrátu) mohou ovlivnit výsledek testu. Vysoké koncentrace lipidů v séru mohou vést ke zkreslení výsledků. Výrazně hemolytické nebo lipemické a vzorky obsahující partikulární materiál nebo zjevně mikrobiálně kontaminované se nesmí testovat. 

SOP-SER164