S_jednotlivé antigeny
Vyšetření se používá pro diagnostiku systémových autoimunitních onemocnění.
Systémové autoimunitní onemocnění je charakterizováno přítomností cirkulujících autoprotilátek zaměřených proti rozsáhlému počtu různých buněčných antigenů. Skupina zahrnuje systémový lupus erythematodes (SLE), smíšené onemocnění pojivové tkáně (MCTD), Sjögrenův syndrom, sklerodermii a polymyositis/dermatomyositis a dalších. Stanovení profilu protilátek proti ANA je klíčové laboratorní vyšetření pro stanovení diagnózy.
Stanovujeme tyto antigeny metodou imunoblotu:
Anti-SS-A(nativní + Ro-52), Anti-SS-B(La), Anti-Sm, Anti-RNP, Anti-Scl-70 a PM-Scl,, Anti-Jo-1,Anti-centroméra B, Anti-ribosomální protein, Anti ds DNA, Anti nucleosomy, Anti histony, PCNA, AMA M2 a DFS70
kvalitativní hodnocení
Pracovní dny
Pracovní dny
Do 5 pracovních dnů
není statimové
Dle typu materiálu pro laboratorní stanovení – kapitola C8 – Odběr
materiálu Laboratorní příručky
Venózní krev
5ml
Sérum, plazma
50µl
Neuvedena
Neuvedena
7 dnů
Více než 1 týden
Na vyžádání v laboratoři
Neuvedena
Hemolytické, lipemické a ikterické vzorky až do uvedených koncentrací (hemoglobin 5mg/ml, triglyceridy 20 mg/ml, bilirubin 0,4 mg/ml) nevykazují žádný efekt na analytických výsledcích aktuálního testu EUROLINE.
Věk | Pohlaví | Referenční rozmezí |
---|
Hodnocení výsledků je pouze kvalitativní - pozitivní / negativní.
Negativní výsledek obvykle znamená, že v krevním oběhu pacienta není žádná z testovaných protilátek, ale nevylučuje přítomnost specifického revmatoidního onemocnění, protože pacienti s onemocněním pojivových tkání mohou být negativní na ANA protilátky.
Hraniční vzorky by se měly znovu vyšetřit. Vzorky, které jsou opakovaně hraniční, by měly být vyhodnoceny pomocí alternativní metody.
Zvýšené hladiny protilátek proti kterémukoliv antigenu mohou svědčit pro specifické revmatoidní onemocnění.
Klinický význam jednotlivých autoprotilátek:
Přehled
Autoprotilátky Autoimunitní onemocnění Prevalence
proti
RNP MCTD 95 - 100%
SLE 15 - 40%
Systemová skleróza 2 - 12%
Poly-dermatomyositis 12 - 16%
Sm SLE 5 %–40 %
SS-A SS nebo SLE 40 %–95 % nebo 20 %–60 %
Neonatální lupus erythematosus 95 %–100 %
Ro-52 mnoho různých autoimunit,
není vázáno na konkrétní onemocnění
SS-B SS nebo SLE 40 %–95 % nebo 10 %–20 %
Neonatální lupus erythematosus 75 %
Scl-70 SSc 25 %–75 %
Difúzní nebo omezená forma SSc 40 %–65 % nebo 5 %–15 %
PM-Scl SSc včetně syndromu překrývání 10 %–20 % nebo 5 %–20 %
PM/SSc syndrom překrývání 18%
SSc (pozitivní na anti-PM-Scl75) 24 %–50 %
SSc (pozitivní na anti-PM-Scl100) 7%
Jo-1 Myositida (polymyositida/dermatomyositida) 25 %–35 %
CENP B SSc – omezená forma nebo SSc – difúzní forma 80 %–95 % nebo 8 %
PBC 10 %–30 %
PCNA SLE 3 %
dsDNA SLE 40 %–90 %
Nukleosomy SLE 40 %–70 %
Histony Drogově navozený SLE 95 %–100 %
SLE nebo RA 50 % nebo 15 %–50 %
Ribosomální P-protein SLE 10 %
AMA-M2: PBC nebo jiná chronická jaterní onemocnění až 96 % nebo 30 %
SSc 7 %–25 %
DFS70 Atopická dermatitida 4 %–10 %
Revmatická onemocnění 5 %–10 %
probíhající záněty
zdraví jedinci
Anti - SS-B autoprotilátky spolu s SS-A mohou být přítomny u pacientů se Sjögrenovým syndromem na podkladě SLE. U pacientů se SLE se vyskytují až v 15%. Výskyt obou autoprotilátek svědčí pro mírnější formu SLE: Izolované SS-B se vztahují k časné formě Sjögrenova sy. SS-A a SS-B jsou exprimovány na srdečních svalových vláknech a mohou zvyšovat riziko vzniku kongenitální srdeční zástavy u novorozenců, pakliže se na ně příslušné protilátky naváží.
Anti - Sm autoprotilátky jsou specifickým markerem pro SLE a jsou asociovány s vyšší frekvencí renálního postižení nebo komplikací ze strany centrálního nervového systému. Anti-Sm jsou vysoce prediktivní pro toto onemocnění.
Anti - RNP - přítomnost vysokých hladin izolovaných protilátek proti RNP svědčí pro smíšenou chorobu pojiva (MCTD) a jsou obvykle asociovány s benignějším průběhem onemocnění. Nízké hladiny protilátek proti RNP spolu s dalšími autoprotilátkami lze nalézt v séru pacientů s progresivní systémovou sklerózou, Sjögrenovým syndromem a revmatoidní artritidou.
Anti - Jo1 patří do skupiny autoprotilátek charakteristicky přítomných u pacientů s myositidou (50%) a je spojena s vysokou incidencí doprovodného onemocnění plicního intersticia.
Anti - Scl-70 jsou vysoce specifické pro sklerodermii. Jsou pozorovány také u menší části pacientů se SLE. Pacienti se sklerodermií, kteří mají přítomny protilátky proti Scl-70, mají častěji závažnější průběh onemocnění, častější postižení vnitřních orgánů a spíše difuzní než lokalizované postižení kůže. Protilátky proti Scl-70 se zřídka nalézají u jiných autoimunitních onemocnění a proto je jejich detekce u pacientů s čerstvým Raynaudovým fenoménem vysoce signifikantní.
Anti - centroméra B jsou asociovány s CREST syndromem a mohou naznačovat benignější progresi onemocnění. Jsou méně obvyklé u ostatních kolagenóz, ale jsou přítomny u 10 - 30% pacientů s Raynaudovým syndromem. Autoprotilátky proti centromerovým proteinům mohou být přítomny i zdravých jedinců.
Diagnóza by neměla být stanovena pouze na základě výsledku tohoto vyšetření. Výsledky testu by se měly interpretovat v souladu s klinickým stavem a výsledky dalších diagnostických testů.
Hlášení výsledků provádí pracovník pověřený hlášením výsledků, konzultace k výsledkům podává úsekový vedoucí.
Neuvedeno
SOP_KIA046