Fosfolipidový soubor IgM
Diagnostika antifosfolipidového syndromu (APAS), SLE a jiných autoimunitních onemocnění.
Antifosfolipidové protilátky (APA) jsou heterogenní skupinou protilátek, které jsou spojovány s trombocytopenií, s rizikem opakovaných potratů (zejména ve druhém a třetím trimestru), předčasným porodem a preeklampsií. V případě, kdy je nález antifosfolipidových protilátek provázen klinickými projevy trombózy a/nebo opakovanými předčasnými ztrátami plodu, se jedná o antifosfolipidový syndrom (APAS).
Primární APAS, stejně jako SLE, je charakterizován vznikem autoprotilátek proti negativně nabitým fosfolipidům včetně protilátek proti kardiolipinu. Protilátky proti ostatním fosfolipidům mají zvláštní význam pro diferenciální diagnostiku, pokud jsou protilátky proti kardiolipinu negativní. Kromě těchto protilátek, reagujících přímo se sérovými proteiny, lze u APAS pacientů detekovat např. i annexin V nebo protrombin.
Neuvádí se
Pracovní dny
Není statimové vyšetření.
Do 5 pracovních dnů od doručení materiálu do laboratoře
Není statimové vyšetření
Dle typu materiálu pro laboratorní stanovení – kapitola C8 – Odběr
materiálu Laboratorní příručky
Venózní krev
5ml
Sérum
180 µl
1 den
1 den
5dnů
Více než týden
Neuvádí se
Neuvedeno
Neuvedeno
| Věk | Pohlaví | Referenční rozmezí |
|---|
Jedná se o kvalitativní stanovení přítomnosti autoprotilátek proti příslušným antigenům:
Kardiolipin
Kyselina fosfatidová
Fosfatidylcholin
Fosfatidyletanolamin
Fosfatidylglycerol
Fosfatidylinositol
Fosfatidylserin
Annexin V
Beta2 - glykoprotein
Protrombin
Pozitivní výsledek znamená detekci autoprotilátek v séru pacienta, negativní výsledek znamená, že vyšetřovaná autoprotilátka nebyla detekována. Negativní výsledek nevylučuje diagnózu.
Autoimunitní nemocí s nejčastějším výskytem antifosfolipidových protilátek je systémový lupus erythematodes (SLE). Z ostatních systémových onemocnění je nález antifosfolipidových protilátek citován u revmatoidní artritidy, překryvné choroby pojiva, Sjögrenova syndromu, systémové sklerózy, difúzní fasciitidy, polymyozitidy-dermatomyozitidy a u vaskulitid (polyarteritis nodosa, gigantocelulární arteritida i Bechcetova choroba). Frekvence nálezů není jednoznačně určena, liší se dle autorů. Z dalších autoimunitních stavů, které jsou provázeny výskytem antifosfollipidových protilátek, a u nichž je frekvence častěji referována, je to především idiopatická autoimunitní purpura, vzácnější nikoliv však ojedinělý je nález APA u autoimunitní hemolytické anemie, při insulin-dependentním diabetes mellitus, autoimunitní thyreoditidě, myastenii gravis a Crohnově chorobě. Také celá řada infekčních chorob může být provázena výskytem antifosfolipidových protilátek.
Definitivní klinická diagnóza by neměla byt založena na výsledcích jediného testu. Měla by být vyslovena lékařem po posouzení všech klinických a laboratorních testů v kontextu s celkovým klinickým obrazem pacienta. Každé rozhodnutí pro terapii by mělo být přijato individuálně.
Hlášení výsledků provádí pracovník pověřený hlášením výsledků, konzultace k výsledkům podává
úsekový vedoucí.
Nejsou známé
SOP_KIA079