Ab/Beta-2-glykoprotein IgM

 Vyšetření je indikováno při podezření na  antifosfolipidový syndrom (APS)

CU

Pracovní dny

Není statimové vyšetření

Do 5 pracovních dnů od doručení materiálu do laboratoře

Není statimové vyšetření

Dle typu materiálu pro laboratorní stanovení – kapitola C8 – Odběr
materiálu Laboratorní příručky

Venózní krev

5 ml

Sérum

200 µl

není uvedeno

Max 8h

Max 48h

Více, než 48h

Na vyžádání v laboratoři

1.1 - 841 CU

Možno dotestovat až do 16820 CU (na vyžádání v laboratoři)

Výsledky QUANTA Flash β2GP1 IgM nejsou ovlivněny hladinami hemoglobinu do 5g/l, bilirubinu do 0,18 g/l, triglyceridů do 12,5 g/l, heparinu (nízkomolekulárního i nefrakcionovaného) do 2 IU/ml a revmatického faktoru (RF) do 500 IU/ml.

Výsledky ve vztahu k naměřeným hodnotám jsou hodnoceny tak, jak je uvedeno v tabulce v sekci Referenční rozmezí.

Antifosfolipidový syndrom (APS) je systémové autoimunitní onemocnění charakterizované žilní anebo tepennou trombózou (srážení krve uvnitř cév), trombocytopenií, opakovanými potraty a laboratorními hodnotami středních až vysokých titrů protilátek proti fosfolipidům (aPL). Jedná se především o protilátky proti kardiolipinu (aCL), lupus antikoagulans (LA) a protilátkami proti proteinovému kofaktoru beta 2 glykoproteinu - anti-ß2GPI (aß2GPI). Protilátky aPL se nacházejí v séru pacientů nejčastěji se systémovým lupusem erythematosus (SLE) a souvisejícími onemocněními, a jsou typické pro vznik sekundárního APS. Přítomnost protilátek proti fosfolipidům u pacientů bez žádného dalšího autoimunitního onemocnění je charakteristická pro primární APS. Vzhledem k tomu že se protilátky aCL nacházejí u 80-90% pacientů s APS, je tento test velice citlivý pro diagnózu tohoto syndromu. Test aCL však není specifický pro APS, protože protilátky aCL je možné detekovat i u jiných autoimunitních onemocnění, po podání některých léčiv a během doznívání infekčních onemocnění (např. syfilidy, hepatitidy C a infekční mononukleózy).

Anti-β2-glykoprotein IgM, IgG – titr protilátek IgG dobře odpovídá klinickému stavu pacienta s trombózou, tromboembolismem a opakovanými ztrátami plodu. Protilátky ve třídě IgM mají výrazný vztah k trombóze a trombocytopenii.  Protilátky proti B2-GP IgG jsou diagnostikovány v různých fázích onemocnění. Stanovení IgM je důležité v diagnóze raných etap autoimunitního onemocnění.

Protilátky, které provázejí primární i sekundární APS by měly být prokázány nejméně třikrát s odstupem tří měsíců. Jeli současně pozitivní také test na přítomnost lupus antikoagulans je diagnóza APS pravděpodobnější.​

Negativní výsledek znamená, že autoprotilátky nebyly v krvi pacienta přítomny v čase testu.
Nízké a středně vysoké hladiny těchto protilátek se mohou objevovat na přechodnou dobu v důsledku infekce, účinku některých léků nebo se objevují s rostoucím věkem pacienta. Tyto koncentrace obvykle nejsou považovány za významné. Výsledek musí být hodnocen ve vztahu ke klinickému stavu pacienta.
Výsledek vyšetření nemůže vyjádřit pravděpodobnost komplikací (trombotické epizody, opakované potraty, trombocytopenie apod.) nebo jejich závažnost.

Definitivní klinická diagnóza by neměla byt založena na výsledcích jediného testu. Měla by být vyslovena lékařem po posouzení všech klinických a laboratorních testů v kontextu s celkovým klinickým obrazem pacienta. Každé rozhodnutí pro terapii by mělo byt přijato individuálně.

Hlášení výsledků provádí pracovník pověřený hlášením výsledků, konzultace k výsledkům podává
úsekový vedoucí.

Výrobce neudává

SOP_KIA036