Ab/GBM Bf
Podezření na Goodpastureův syndrom.
Požadavky na detekci ANCA i anti-GBM jsou běžné při diagnostice pulmonálního renálního syndromu a náhle progresivní glomerulonefritidy.
CU
Pracovní dny
není statimové vyšetření
Do 5 pracovních dní od doručení materiálu do laboratoře
není statimové vyšetření
Dle typu materiálu pro laboratorní stanovení – kapitola C8 – Odběr
materiálu Laboratorní příručky
Venózní krev
5ml
Sérum
200 µl
není uvedeno
8h
déle, než 8h
Více než 48h
Na vyžádání v laboratoři
2,9 CU - 1437,8 CU
Možno doředit až do hodnoty 28 756 CU
Vzorky s bilirubinem do 10 mg/dl, hemoglobinem do 200 mg/dl, triglyceridy do 1000 mg/dl, cholesterolem do 224 mg/dl nebo revmatoidním faktorem do 500 IU/ml neukázaly vliv na výsledky testu.
| Věk | Pohlaví | Referenční rozmezí |
|---|---|---|
| 0 - 99 let a starší | bez rozlišení | 0 - 20 [CU] |
Rozmezí | Interpretace |
< 20 CU | Negativní |
≥ 20 CU | Pozitivní |
Pro diagnostiku Goodpasturova syndromu (GS), poprvé popsaného Ernestem Goospasturem v roce 1919 je charakteristický výskyt difúzního plicního krvácení, proliferativní nefritidy a přítomnost protilátek proti bazální membráně glomerulů, které se vyskytuji v okolí glomerulárních a alveolárních bazálních membrán a jako cirkulující protilátky. „Goodpasterův“ autoantigen je zacílen proti C-terminální alfa 3 NCI doméně kolagenu IV.
Diagnóza GS je poměrně složitá kvůli nespecifickým příznakům. Pro stanovení správné diagnózy se doporučuje biopsie ledviny s průkazem lineární imunofluorescence podél bazální membráně glomerulů (IgG a C3 složka komplemnetu). Z laboratorních parametrů je doporučováno vyšetřovat protilátky proti bazální membráně glomerulů (anti-GBM). Jejich titr koreluje se závažností onemocnění. Průkaz anti-GBM může předcházet nález ANCA protilátek v krvi.
Syndrom se vyskytuje častěji u mužů a kuřáků. První výskyt se objevuje ve věku mezi 20. a 30.roky, druhý potom ve věku 60. až 70. rokem života. Dominujícími symptomy poškození plic jsou masivní hemoptýza, bolesti na hrudi a epizody dyspnoe. Nejčastějšími projevy poškození ledviny je erytrocyturie až hematurie, proteinurie, hypertenze a zvýšení urey.
Diagnózu onemocnění nelze stanovit na základě jediného výsledku. K přesnému určení diagnózy by měl být brán v úvahu i klinický nález a další diagnostické postupy.
Hlášení výsledků provádí pracovník pověřený hlášením výsledků, konzultace k výsledkům podává úsekový vedoucí.
Neuvádí se
SOP_KIA033