HSV IgG 1/2

Vyšetření je indikováno při podezření na infekci virem Herpes simplex u gravidních žen, u nemocných se stomatitidou, encefalitidou.

Neuvádí se

jednou týdně

není statimové vyšetření

do týdne

není statimové vyšetření

Dle typu materiálu pro laboratorní stanovení – kapitola C8 – Odběr
materiálu Laboratorní příručky

venózní krev

5 ml

sérum

230 µl

1 den

1 den

5 dnů

neuvádí se

Neuvádí se

Neuvedeno

Neuvedeno

anti- HSV1/2 IgM, anti- HSV1/2 IgG, anti- HSV2 IgG,
Výsledky se přepočítají na index pozitivity následovně:
(OD vzorku – OD blank) / (OD cut-off kontroly – OD blank)
 
Vzorky s hodnotou indexu větší nebo rovno 1,1 se hodnotí jako pozitivní
Vzorky s hodnotou indexu větší nebo rovno 0,9 a současně menší než 1,1 se hodnotí jako hraniční
Vzorky s hodnotou indexu menší než 0,9 se hodnotí jako negativní

HSV1/2 IgM
HSV1/2 IgG
HSV2 IgG
interpretace
negativní
negativní
negativní
nedošlo k infekci HSV- a HSV 2
negativní
pozitivní
negativní
stav po prodělané infekci HSV1
negativní
pozitivní
pozitivní
stav po prodělané infekci HSV1 nebo HSV2 nebo oběma
pozitivní
negativní
negativní
primoinfekce, nelze rozhodnout kterým virem
pozitivní
pozitivní
negativní
reaktivace latentní infekce virem HSV1
pozitivní
negativní
pozitivní
reaktivace latentní infekce virem HSV2
pozitivní
pozitivní
pozitivní
reaktivace latentní infekce HSV1 nebo HSV2 nebo oběma
Herpes simplex virus (HSV) je DNA virus, morfologicky podobný ostatním členům čeledi Herpetoviridae. Přirozeně se vyskytují dvě varianty HSV, které se liší svými vlastnostmi biologickými a epidemiologickými, lze je rozlišit pomocí analýzy restrikčními endonukleázami nebo analýzy antigenní. Oba typy virů vyvolávají u lidí infekční onemocnění, s nejrůznější závažností od projevů nachlazení až po encefalitidu. HSV typ 1 (HSV-1) obvykle infikuje sliznice očí, úst a přechody ze sliznice na pokožku, a také je příčinou sporadické encefalitidy u dospělých. HSV typ 2 (HSV-2) je obvykle spojen s lézemi sliznic pohlavních orgánů: genitální herpes patří nyní mezi nejčastější sexuálně přenášená onemocnění. Spojení mezi místem infekce a typem HSV není samozřejmě výhradní.
Pokud již došlo k infekci, virus přetrvává v latentní formě v sensorických gangliích, z nichž se může uvolňovat a způsobovat tak periodickou reinfekci. Tato je vyvolávána celou řadou stimulů, přičemž reinfekce se může (ale také nemusí) projevit jako klinické onemocnění. U jedinců s poruchami imunitního systému je větší pravděpodobnost četnějších výskytů reinfekce HSV.
U těhotných žen, které mají genitální herpes, je pravděpodobnost potratu nebo předčasného porodu dvakrát až třikrát větší než u zdravých žen. Aktivní vylučování viru do genitálního sekretu těhotných žen může vyvolat HSV infekci novorozenců v průběhu porodu, když procházejí genitálním traktem. Odhaduje se, že tak může být postiženo 40% až 60% novorozenců. Infekce novorozence během porodu může vést u neléčených pacientů až ke smrti.
Ve věku 5 let má 35% dětí protilátky proti HSV-1, ve věku 25 let má 80% dospělých specifické anti-HSV-1 protilátky. Protože HSV-1 a HSV-2 sdílejí společné antigenní determinanty, mohou protilátky proti jednomu typu zkříženě reagovat s druhým typem. Opakující se infekce se často objevují u obou typů bez ohledu na přítomnost cirkulujících protilátek.
Rychlá a přesná diagnóza HSV infekce je nezbytná, aby bylo možno ihned začít se specifickou antivirovou terapií a tak potlačit další rozvoj virové infekce. První humorální odpovědí na infekci je produkce specifických protilátek anti-HSV IgM, které je možno nalézt týden po infekci. Běžně je to průkaz současné infekce anebo projev reinfekce. Specifické protilátky IgG se objevují asi dva až tři týdny po primární infekci, ale jejich titr po několika měsících klesá. U nemocných s rekurentní infekcí se vzrůst titru neprojevuje. Průkaz IgG protilátek dovoluje posoudit imunitní stav nemocného a podává důkaz o předchozí expozici k HSV. Pomáhá diagnostikovat současnou (primární) infekci nebo reinfekci HSV vyšetřením párových vzorků sér a zjištěním sérokonverze.

Neuvedeno

SOPVM1027