IgM (CSF)

Vyšetření je indikováno u diagnostiky imunodeficiencí, u opakovaných infekcí a zánětlivých stavů, při monitorování systémových chorob.

Koncentrace sérových proteinů v CSF představuje stálý stav, nejdůležitějšími parametry jsou difúze mezi krví a CSF (permeabilita) a samotná rychlost toku CSF. Odchylky v závislosti na věku hrají rovněž svou roli. Kromě těchto fyziologických odchylek způsobuje nárůst hladiny sérových proteinů v CSF také zánětlivý proces. Mimo to mohou být imunoglobuliny uvolňovány do CSF v důsledku syntézy protilátek centrálním nervovým systémem (CNS). Spolehlivé testování proteinů CSF proto vyžaduje použití metod, které umožňují rozlišení části proteinů CSF derivované ze séra a části derivované intratekální syntézou. Zde je nejdůležitější diagnostický příspěvek poskytován výpočtem vhodných poměrů koncentrací.
V těchto vyhodnoceních je albumin použit jako referenční protein pro bariérovou funkci krev/ CSF, protože je syntetizován výhradně v játrech. Dokonce i za patologického stavu je obsah albuminu v CSF původem výlučně z krve. To znamená, že poměr albuminu v CSF/séru je meřítkem samotné bariérové funkce jak za normálních, tak za patologických podmínek. Použitím Reiberova a Felgenhauerova kvocientového schématu pro IgG, IgA a IgM je možné diagnostikovat poruchy bariérové funkce a/nebo přítomnost intratekální imunoglobulinové syntézy srovnáním koncentrace poměru albuminu v CSF/séru. Místní syntéza IgA v CNS je nejvýznamnější u pacientů s bakteriálními infekcemi a má obzvláštní význam u diagnózy tuberkulózní meningitidy.

mg/l

Pracovní dny

Pracovní dny

Do 4 hodin od doručení materiálu do laboratoře

Do 2 hodin od doručení materiálu do laboratoře

Dle typu materiálu pro laboratorní stanovení – kapitola C8 – Odběr
materiálu Laboratorní příručky

CSF - mozkomíšní mok

2 ml

CSF - mozkomíšní mok

102,5 ul

neuvádí se

neuvádí se

8 dní

6 měsíců (pokud jsou zmrazeny do 24 hodin po odběru)

6,20 %

0,13 mg/l

Zákal a částice ve vzorku mohou interferovat se stanovením. Vzorky obsahující částice je proto třeba před analýzou centrifugovat. Lipemické nebo zakalené vzorky, které není možné vyčistit centrifugací (10 minut při přibližně 15 000 x g), se nesmí používat. N Latex IgM byl navržen za účelem minimalizace nadbytku antigenů v počátečních ředěních vzorku. Není však možné jej kompletně eliminovat a ve výjimečných případech mohou velmi vysoké koncentrace IgM vést k falešně nízkým výsledkům. Zejména monoklonální imunoglobuliny mohou vykazovat reaktivitu odlišnou od polyklonálního standardu, což v ojedinělých případech může vést k uměle sníženým nelineárním výsledkům. Je třeba provést kontrolu pravděpodobnosti výsledků IgM v mozkomíšním moku pomocí diagramů poměrů. V případě nepravděpodobných výsledků by mělo být stanovení IgM v CSF opakováno s vyšším zředěním vzorku.

Zdroj: Adam P, Táborský L, Sobek O, Kelbich P, Průcha M. Proteinologie mozkomíšního moku. 1st ed. Praha, Medica News Publishers, 2002.​

Biologickým chováním se IgM výrazně liší od ostatních likvorových imunoglobulinů. Jistě obecně platí, podobně jako u ostatních imunoglobulinů, že jeho koncentrace v likvoru stoupají buď při přítomnosti bariérové poruchy nebo při jeho intratekální syntéze. Přítomnost intratekální syntézy IgM lze dokumentovat numericky pomocí tzv. Reiberova vztahu či kvalitativně pomocí izoelektrické fokusace, které však je rutinně používáno prakticky jen pro třídu IgG.
Vzestup koncentrace IgM lze v likvoru pozorovat např. u neuroinfekcí, zejména chronických, jakými je např. neuroborelióza, ale i u neuroinfekcí jiných. U některých akutních atak roztroušené sklerózy lze rovněž pozorovat vzestup koncentrace IgM likvoru, ač imunoglobulinem pro RS typickým je jistě IgG. U všech výraznějších bariérových poruch, tedy např. u kompresivních likvorových syndromů a u polyradikuloneuritidy Guillain-Barré, lze rovněž pozorovat vzestup koncentrace IgM v likvoru.
Výsledky hladiny IgM v likvoru je vhodné intepretovat současně s hladinou IgM v séru jako jejich poměr (CSF_IgM / S_IgM).

V dostupné literatuře nejsou uváděny.

SOPVI0103