anti - TPO
Thyreoperoxidáza je enzym katalyzující jodaci thyrozinu při biosyntéze T3 a T4. Je primární antigenní komponentou
mikrozomů, z toho důvodu se autoprotilátky proti thyreoperoxidáze nazývaly antimikrozomální protilátky.
Detekce anti-TPO je důležitá při hledání příčiny hypotyreoidismu, často jsou tyto protilátky prokazovány
ještě před klinickými projevy tohoto onemocnění (subklinická hypotyreóza),při jiných autoimunitních onemocněních
nebo ve vyšším věku. K elevaci anti-TPO dochází často v kombinaci s protilátkami anti-TG nebo i samostatně.
Protilátky anti-TPO se objevují i u Basedowovy choroby, kde mají prognostický význam pro vývoj onemocnění.
kIU/l
Pracovní dny
Není statimové vyšetření
Do 4 hodin od doručení materiálu do laboratoře
Není statimové vyšetření
Dle typu materiálu pro laboratorní stanovení – kapitola C8 – Odběr
materiálu Laboratorní příručky
Venózní krev
5 ml
S_sérum
200 µl
8 hodin
8 hodin
3 dny
30 dnů
9,4 % (k=2)
1 kIU/l
Interferuje hemoglobin nad 10,0 g/l, bilirubin nad 345 µmol/l a triacylglyceroly nad 11,45 mmol/l.
Věk | Pohlaví | Referenční rozmezí |
---|
Protilátky anti-TPO se objevují často spolu s protilátkami anti-Tg u většiny případů onemocnění Hashimotovou
tyreoiditidou, primárním myxedémem a Gravesovou nemocí. Vztah autoimunitních onemocnění štítné žlázy k těhotenství
se stal předmětem značného zájmu poté, co byly zaznamenány případy poporodní tyreoiditidy. Protilátky anti-TPO
jsou prokazatelné ve většině případů poporodní tyreoiditidy a bylo zjištěno, že přítomnost autoprotilátek
v raném stádiu těhotenství je spojena s vysokým rizikem asymptomatické poporodní hypotyreózy. Protilátky
anti-TPO se často vyskytují bez přítomnosti protilátek anti-Tg, zejména u pacientů s malou strumou, a až u 64 %
dokumentovaných případů autoimunitní hypotyreózy byly prokázány pouze protilátky anti-TPO. Protilátky anti-TPO
jsou také často zjištěny u pacientů s jiným autoimunitním onemocněním jako je revmatická artritida, Addisonova
choroba a diabetes I. typu. Nízké hladiny protilátek anti-TPO jsou také detekovatelné až u 20 % asymptomatických
jedinců, zejména u starších lidí a častěji u žen než u mužů, jejich klinický význam je však nejasný.
Nejsou známé
SOPVB1002